Březen

Konečně zase začíná ta pravá práce bonsajisty, která nám pochopitelně přes celou zimu chyběla. Březen je zejména v první půli nebez­pečný také pro reálnou mož­nost uhynu stromku v důsled­ku fyziologického sucha, kdy rostlina začíná transpirovat a voda v misce je zmrzlá a tu­díž pro rostlinu nedostupná. Výsledek je stejný jako v případě absolutního nedostatku vody - stromek uschne. Dbáme tedy na dostatečné zalévání bonsají ve dnech, kdy je teploměr nad nulou. Pokud leží sníh, přihrnujeme ho vydatně ke stromkům. Jehličnany však zaléváme méně a vystavujeme je většímu oslunění - získáme tak kratší výhony.

 

1) Získávání a přesazování rostlin

V tomto měsíci můžeme s nejmenším rizikem provádět pře­nesení stromku z volné přírody prozatím na zahradu. Tam by měla budoucí bonsai alespoň rok růst, neboť po tomto silném zásahu je vodní a teplotní režim v půdě pro rostlinu mnohem příznivější než v misce, kde značně kolísá.

Nejbezpečnější způ­sob odebírání stromků z přírody:

Okolo vyhlédnutého stromku odstraníme trávu a humus. Odstřihneme větve a listy, které jsou na první pohled pro další tvar bonsaje přebytečné a ztěžovaly by transport. Do minerální půdy opíšeme kruh se středem v ose kmínku (nemusí být a není pravidlem při excentrickém růstu kořenů) a průměru rovnému 1/3 výšky kmene. Tím máme stanoven základní rozměr balu, pak postupujeme kolmo (šikmo) dolů. Silné koře­ny přerušíme (nejlépe odřezat). Velkou pozornost věnujeme udržení kompaktního balu, aby nedocházelo k vysychání vlásečnicových kořenů. Tomu zabráníme obalením balu mokrým rašeliníkem (lze použít rovněž noviny), zabalením do klícku a ovázáním provázku okolo kmínku. Takto upravený bal vsu­neme do rozstřiženého igelitového sáčku a opět zavážeme provázkem. Doma rozbalíme, odstraníme všechnu půdu, od­střihneme hlavní kořen a rostlinu zasadíme do zahrady na stinné místo. Pokud tuto možnost nemáme a jsme nuceni stromek zasadit hned do nádoby, volíme dřevěnou nebo z neglazované keramiky. Zároveň volíme co největší a nejhlubší. Uřezané konce kořenů by měly směřovat dolů. Dno misky pokrýváme hrubozrnnou drenážní vrstvou. Stromek zabezpečíme přivázá­ním proti vyvrácení. Rostlinu důkladně zaléváme a rosíme všechny listy z obou stran. Nejméně na jeden týden umístíme stromek do polostínu a zejména listy chráníme před přímým sluncem. Zálivku opakujeme vždy při 70% vlhkosti půdy. Slun­ci vystavujeme stromek raději až po objevení nových pupenů, a to ještě postupně (systém horského slunce). Stromek vykopa­ný a zasazený na jaře přihnojujeme nejdříve na podzim. Stromky získané tímto způsobem v létě a na podzim musí dostat hod­ně vody a hnojiva, neboť potřebují hodně sil k přezimování.

V druhé půli března začínáme s přesazováním listnáčů. S prací musíme být hotovi před vyrašením. Při přesazování nezapomeneme na redukci kořenového systému a stejně ja­ko u větví na ošetření ran voskem či latexem. Přesazujeme však jen stromky z estetických důvodů nebo ty, které vyčerpaly živiny v misce. Mladé rostliny, stromky v malých miskách a rych­le rostoucí listnáče se přesazují každoročně se současnou re­dukcí kořenů. Starší stromky ve větších miskách přesazujeme v intervalu 3 - 5 let. K tomu bychom si měli vést ke každé bon­saji záznamy.

 

2) Tvarování

Pokud jsme tvarování listnáčů drátem nemohli nebo nestihli provést dříve, je k tomu nyní další příležitost. Rašící pupeny jsou však velice náchylné na vylomení. Zároveň provádíme odstranění větviček pro tvarování nevhodných,  nebo přes zimu uhynulých. " Zdrátované" větvičky z ledna a února můžeme nyní bez obav ohnout, neboť stromky jsou již v míze.

 

3) Hnojení

V naší bonsajové misce je natolik omezené množství půdního substrátu, že se nevyhneme - zejména u starších rostlin, které zůstávají v misce až pět let, určitému způsobu přihnojování. Osvědčuje se hnojení slabými roztoky dusíkatých hnojiv, dvakrát až třikrát po sobě, což příznivě podporuje tvorbu listů. Pokud rostlinu hnojivem předávkujeme, poznáme to na syté zelené barvě i na značné velikosti listů.

 

4) Ochrana před škůdci

I v březnu (do vyrašení pupenů) můžeme likvidovat přezimující stadia škůdců. Koncem zimy se nám podaří úspěšně zničit i svilušku a mšice.

 

5) Umístění

Podle toho, jak je jaro v kraji již při síle, nadešel čas, aby bonsaje opustily svá zimoviště. Samozřejmě se opět řídíme počasím. Bonsaje, které zimovaly volně v půdě, vyjmeme, a pokud u nich neprovádíme redukci kořenů, tak je navrátíme zpět do misek. Takto zimované bonsaje můžeme bez obav přenést na jejich obvyklé místo. Pokud jsme je zimovali na stinných místech, jsou ve vývoji poněkud opožděny a nehrozí jim ne­bezpečí poškození.

Citlivější dřeviny, které jsme zimovali ve sklenících, na chod­bách či jinde a případně již na těchto místech vyrašily, ne­můžeme hned umístit na přímé slunce. Ve stínu či polostínu si musí venku postupně zvykat na světlo a zejména na slunce a rozdílnou teplotu vzduchu. Na své místo mohou až po "otužení" svých čerstvých výhonků.